Jak mohl králík zpívat své matce v Hŭngnamu v Severní Koreji
Kdysi dávno, v malém městě Hŭngnam v Severní Koreji, žil králík jménem Noona. Noona nebyla obyčejný králík; měl nezměrný sen, zpívat pro svou matku, která ho vždy povzbuzovala, aby vyjádřil své emoce a nikdy se nevzdával svých snů.
Noona žila v klidné noře na okraji hustého lesa, kde ji učarovaly zářivé barvy květin a mírnost ranního větru. Ale hluboko v jeho srdci přetrvával mírný smutek. Její matka, moudrá a starostlivá králice, byla často unavená, když trávila dny hledáním potravy a hlídáním Noony a jejích bratrů. Každý večer, když slunce zapadlo a obloha se rozzářila odstíny růžové a oranžové, Noona sedávala vedle jeho matky a kladla si otázku, která ho pronásledovala: „Jak jí mohu ukázat, jak moc to miluji? »
Jednoho dne při průzkumu lesa objevil starou opuštěnou knihu, napůl pohřbenou v zemi. Kryt byl opotřebovaný, ale když ho otevřel, cítil, jak ho zaplavila vlna vzrušení. Kniha byla plná písňových textů a okouzlujících melodií. Ta slova v něm rezonovala jako příslib budoucí radosti. "Proč nezazpívat mojí mámě?" » pomyslel si.
V naději, že se naučí zpívat, Noona trénovala každý den celé týdny. Zažil chvíle pochybností, ale myšlenka na usměvavou matku ho motivovala k vytrvalosti. Cvičil pod měsíčním svitem a nesměle vykračoval do polí, pro případ, že by ho někdo slyšel. Zdálo se, že hvězdy, svědky jeho úsilí, jiskřily intenzivněji během zkušebních večerů.
Konečně nastal ten dlouho očekávaný den. Bylo to den před matčinými narozeninami. Noona se rozhodla uspořádat malé překvapení. Pozval všechna lesní zvířata: ptáky, veverky a dokonce i staré volavky z nedalekého potoka. Společně zasadili scénu na mýtinu, ozdobili stromy divokými květinami a jasnými listy, čímž vytvořili kouzelnou atmosféru.
Padla noc a Noona, oblečená v jeho nejlepších – malých okvětních lístcích jako kostým – se zhluboka nadechla. Když dorazila jeho matka, světla světlušek osvětlila cestu a kolem něj se rozhostilo ticho. Srdce mu bušilo a začal zpívat.
Jeho hlas, jemný jako šepot větru a čistý jako krystal řeky, stoupal do vzduchu. Každá poznámka, každé slovo bylo poctou jeho matce, vyznáním lásky a vděčnosti. Zvířata poslouchala se zatajeným dechem, ohromena krásou této melodie, která jako by vyprávěla příběh života, bojů a radostí. Se slzami v očích Noona matka pochopila, jak moc si její králíček váží společně strávených chvil. Na konci písně zazněly ovace a mýtinu zaplnily výkřiky obdivu přátel. Noona dojatá přistoupila k jeho matce a něžně ji objala.
Byl to okamžik navždy vrytý do jejich srdcí: králík zpíval své matce v Hŭngnamu a dokazoval, že láska dokáže překonat všechny překážky a že sny, i ty nejmenší, se mohou splnit, když v ně upřímně věříte.
Komentáře